Jedu do Německa. Navždy?

5. prosince 2013 v 18:46 | amy |  deníček

Zdravím.
Skoro po týdnu - ale teď toho mám opravdu moc, takže nemám ani čas psát. Nejdříve jsem byla nemocná, teď už je to sice trochu lepší, ale žádná sláva. Když přijdu domů, tak si lehnu, nebo se mnohem raději podívám na film a nebo si přečtu knihu. Povídky teď moc nepíšu, chybí mi nápady. Taková menší spisovatelská krize.

Máma chce, abychom se opět vrátili do Německa. Je to už po několikáté, ale tentokrát k tomu přidala i hysterický řev. Já se do Německa vracet nechci, i když stále v mém životě zůstanou vzpomínky na můj tamější život. Ráda bych tam jela na pár týdnů, navštívit příbuzné, znovu se projít po svém bývalém bydlišti. Ale stěhovat se tam rovnou, to ne. Ať si mamka říká, že tam budeme žít spokojenější život než tady v Čechách, mě to tady vyhovuje. Navíc bych si těžko zvykala zase na život úplně jinde. U nás a v Německu se to hodně liší, každý národ žije úplně jinak.

Jak tak přemýšlím, chce nás s bratrem vzít a prostě odejít. Táta je stejně teď pořád mimo, stal se z něj hospodský povaleč a často se ani nevrací domů, a když ano, tak je opilý, že se sotva dobelhá domů. Maminka už pomalu balí kufry. V brzké době asi odjedeme. Nevím, co mám čekat. Asi proti tomu nic nenadělám. Můžu se s ní hádat jak chci, ale stejně to nebude mít žádný účinek.

Měla bych jít taky balit. Asi se brzo rozloučím s Českou republikou. S mojí milovanou vesničkou. Ne, nechci tam jet. Ale možná to tak bude lepší.
Sbohem.
 

Povedený týden.

29. listopadu 2013 v 19:49 | amy |  deníček

Zdravím vás všechny po pár dnech!
Tenhle týden mi dal dost zabrat. Jedna dobrá zpráva ale je, že kamarádka se se mnou začala konečně normálně bavit, i když mám stále z toho trochu strach, takže radši nemluvím vůbec, než abych zase řekla něco, co by nás znovu rozdělilo. Zlepšila jsem se i v matematice, takže mám rozhodně co oslavovat, čtyřku mít nebudu, zase jsme psali a tentokrát mi to docela šlo, nevím, co to předtím bylo, že jsem nebyla schopná ty písemky napsat na dobrou známku, při tom jsem zjistila, jak je to primitivní.

Už nestíhám všechno dohromady, teď se všichni, co to ještě nevěděli, dověděli o tom, že jsem z Německa a hodně jich chce doučování z němčiny. Ne, já jim na to kašlu. Mě stačí už to doučování K. z češtiny, protože jak máme hodinu, tak příště už se to musíme učit znovu, protože si to panáček nepamatuje. No dobře, to by takhle šlo. Aspoň se nenudím čekáním a mrznutím na zastávce a mám co dělat. Ale tím pádem se taky nikam nedostáváme, takže navždy zůstaneme u toho, kdy se říká dobrý den a kdy nashledanou. Hm.

Ve středu jsem rozbila televizi. To by možná nebylo tak hrozné, ale potom jsem z toho byla nervózní a spálila jsem večeři. Bratr měl smůlu, že to snědl. Ale můžu za to hlavně já. Bylo mu potom špatně a ještě teď nevypadá úplně zdravě. Cítím se upřímně dost hrozně, protože vina je na mě. Radši příště nebudu nic vařit a nebo ani nebudu zapínat tu přiblblou věc, když v ní stejně nic nedávají. Byla jsem s bráškou v nemocnici, kde si ho prohlídli a tak závažné to naštěstí není, takže bude brzy v pořádku. Musím říct, že se mi ulevilo. Mě na bratrovi opravdu záleží a měla jsem o něj strach.

Dneska jsem málem přišla pozdě do školy, protože jsem musela jet busem brzo (máma jela jindy, takže mě nemohla do školy dovést, jako to bývalo jindy když nemám trénink), ale doběhla jsem na zastávku krátce předtím, než se bus rozjel, takže mě řidič ještě vzal, ale měla jsem opravdu štěstí. Kdyby už odjel, tak bych musela čekat někde do osmi na další autobus, takže to už by bylo hodně pozdě. Ještě před vyučováním jsem šla do knihovny si něco vypůjčit, ale tam jsem rozsypala knihy a musela je tam zpátky rovnat, takže jsem si nic nevypůjčila a byla jsem ráda, že jsem stihla dojít do školy. Ještě, že pak už nic tak hrozného nebylo a dostala jsem jen samé dobré známky. Z tohoto hlediska hodnotím tenhle týden vydařeně... zlepšila jsem si známky v několika předmětech, takže to zatím na vysvědčení vypadá dost dobře.

Chtěla jsem si domluvit schůzku s B, ale nějak se mi nyní neozývá, nevím, jestli jsem mu něco provedla, volám mu vždycky o víkendu, píšu mu, jestli má čas, ale on mě z nějakého důvodu zase začal ignorovat, nebo co. Minule jsem ho viděla s nějakou divnou holkou, a potom ještě s partou pitomců, kteří se k jeho povaze a chování nehodí. Byla jsem docela smutná, když jsem je viděla se s ním někde tahat. Ale asi se změnil, lidé se mění...


Shadowcrest - 5. kapitola

26. listopadu 2013 v 17:54 | amy |  shadowcrest

5. kapitola

 


liebster blog award

23. listopadu 2013 v 20:09 | amy |  projekty

Hezký večer přeji,
dnes jsem se konečně dohrabala k napsání tohoto projektu. Byla jsem nominována od dvou blogerek (čehož si velmi vážím, děkuji, nemyslela bych si, že mě vůbec někdo nominuje), tak jsem se rozhodla odpovědět na jejich otázky, napsat 10 faktů o sobě a položit dalším účastníkům nějaké otázky. Nikoho nominovat nebudu, moje oblíbené blogy už to psaly, takže nechávám možnost těm, kteří chtějí dát vědět světu o svém blogu :)


Shadowcrest - 4. kapitola

22. listopadu 2013 v 20:28 | amy |  shadowcrest

4. kapitola