Školní láska - 6. kapitola

18. července 2013 v 13:17 | amy |  školní láska

Sledování



11. května

"Dávejte na sebe pozor, holky!" křičela za námi moje mamka Audrey. Právě se o víkendu chystala navštívit naše příbuzné ve Skotsku a já jsem chtěla jít s Amandou do města nakupovat. Už jsme opravdu dlouho nebyly na nákupech a když teď přicházely nové letní trendy, ani já jsem se nevyhla hodinovému nakupování hadrů s tím blázínkem. Občas je to opravdu blázínek.

"Pozdravuj tam všechny, hlavně toho kluka, řekni mu, že za ním v létě přijedu!" Vzala jsem si svou křiklavě červenou kabelku a podívala se v koupelně po Amandě. "Já myslela, že chceš v létě jet za babičkou do Španělska," ozvala se znovu Audrey.

"Vždyť prázdniny jsou dva měsíce, ne?" Podívala jsem se na sebe naposled v zrcadle a mrkla na počasí venku. "Amando, jdeme?" Moje černovlasá přítelkyně přikývla a jako první se vydala po schodech dolů do předsíně. "Tak my jdeme, nashledanou," rozloučila se, já jsem pouze kývla, krátce zamávala a obě jsme vypadly z domu. Venku příjemně svítilo sluníčko.

"Kam půjdeme nejdřív?" zeptala se Amanda, když už jsme se blížily k prvním městským ulicím. "Já jsem chtěla navštívit ten srbský obchod, třeba tam bude i Novak a jeho kamarádi..."

"To rovnou můžeme jít do Tesca za Jamesovou mámou, když už ho tak hledáš." Podívala jsem se na všechny strany, jestli něco nejede a přešla jsem silnici. "Já ale přece nehledám Jamese, ale Olivera s Novakem, když o tebe mají tak velký zájem!" Protočila oči a nechápavě se na mě podívala, což jsem jí oplatila. "Ale já jsem si myslela, že jdeme nakupovat, ne hledat nějaký kluky. Doufala jsem, že je uvidím zase až ve škole," odpověděla jsem.

"Jasně! To je teda fakt správnej přístup," řekla ironicky Amanda. "Ale ne, já si hlavně chci koupit nějaký pěkný letní šaty. Abych se TĚM klukům líbila." Vydala se za mnou a otočila mě. "Tamhle se jde do jednoho super obchodu, tak půjdeme tam."

Když jsme se k obchodu přiblížily, hned jsem si vzpomněla, že tady mají vždycky pěkné oblečení. "Á, ponožky s.r.o." Přesně takhle jsme tomu říkaly, když jsme "trochu" upravily název. "Hele, to nejsou ponožky s.r.o, ale úžasné ponožky s.r.o.!" opravila mě Amanda a vešla do obchodu. Nejdříve jsme slušně pozdravily nového prodavače, a poté jsme se již přesunuly k výběru oblečení.

Připadalo mi, že tam jsme asi hodinu. Než si Amanda něco vybere, trvá to strašně dlouho. Chvilku se jí něco líbí, pak je to zase hrůza a děs, že by si to na sebe v životě nevzala. Tak jsem si myslela, že jí to bude taky dlouho trvat a tak jsem si po vybrání pěkný šatů, šortek, topů, tílek a nových ponožek podívala ven z okna. Do obchodu právě přicházela Samantha a hned přišla přímo k místu, kde byly šaty a dívala se, které si bere Amanda.

Moje kamarádka sáhla po sytě modrých šatech a utekla zpět za mnou. "Co ta tady chce? Akorát by si chtěla vzít stejné šaty jako já," ptala se mě, jakmile se uklidnila. "To já fakt nevím. Třeba se jí líbí tvůj styl. A to je přece dobrý, ne?"
Amanda přikývla, ale zašklebila se. "Ale ne, aby ten můj styl kopírovala, kráva jedna americká!" vykřikla a hodila do svého košíku další kousek - krásné vysoké lodičky, ale aniž by si je vyzkoušela. "Budou mi, cítím to, ani si to zkoušet nebudu, ještě by si Samantha vzala stejné boty jako já."

"Proč by si měla brát stejné věci jako ty, proboha? Jenom se koukla, co si vybíráš. Přece by si to nedovolila, vzít si stejné šaty jako ty, tak buď v klidu, prosím tě!" snažila jsem se ji uklidnit, protože z toho byla úplně nervózní. "Víš co? Budeme ji sledovat, kam půjde. Už jde k pokladně, tak taky půjdeme a budeme ji dál sledovat."

Amanda souhlasila a vydala se poté k pokladně. Samantha platila ze své drahé peněženky a v košíku měla (naštěstí) úplně jiné šaty, než jsme si kupovaly my dvě. Amanda si oddechla a pořádně se uklidnila. Podívala se, jak elegantně Samantha odchází a jen zašeptala: "Dělá ze sebe primadonu, stejně je to blbka."

"Proč jí nenávidíš? Myslela jsem, že James chodil s tou Italkou," řekla jsem jí potichu, poté co jsme vypadly z obchodu na čerstvý vzduch. "Ale je hrozně blbá! Chodím s ní do třídy. Je úplně vypatlaná, akorát na ní letí kluci. A ta Italka mi nevadí, byla na rozdíl od ní trochu sympatická a chytrá, hodící se k němu, ne tahle kráva." Vydaly jsme se směrem, kam odcházela i ta rudovlasá nenáviděná Amandina spolužačka.

"Asi už odchází domů," řekla jsem, když jsem ji viděla odbočit k ulici, kterou se jde přímo k jejímu bydlišti. "Už na ní čeká, ten její milovaný tlustý bratříček." Uchechtla jsem se a Amanda za mě dokončila to, co jsem chtěla říct: "Ten, co má parametry vyhrát Wimbledon."

Odběhly jsme společně na druhou stranu, kde jsme se schovaly za zeď a dívaly se za roh. Samantha odbočila na jinou stranu a domů tak nešla. "Sakra, tamtudy se jde k Djokovičovým," vzpomněla si Amanda, že tuhle cestu už viděla. "Saminka asi jde na svojí novou láskou, asi už ho vzala na milost." Obě jsme se ale tomuto tvrzení zasmály. "To bych se teda divila."

Ale opět nás děvče překvapilo. Šlo ještě výše, tak jsme musely přeběhnout a ukrýt se za další roh. "To nám dělá snad schválně, že takhle pořád utíká. Ale až jí doženeme, že někam jde, tak to teda povím celý škole!"

"Chceš mít zaděláno na pořádněj průšvih?" zeptala jsem se jí a zakroutila hlavou. "Občas fakt přemýšlím, jestli seš normální. Já se nikde nechci ztrapnit. Samantin táta by nám to pěkně vrátil!" Podívala jsem se, kam jde Samantha dále a šla doleva přímo k hlavní silnici. "Ale když to bude pořádně pikantní, bude z toho skandál mít Samantha a o nás se nikdo nedozví, ty suchare!" Amanda mě vzala za ruku a utekla se schovat za keř, přes který bylo krásně vidět, kam právě naše oběť odchází.

"Nahoře na tom kopci bydlí ten kluk s brýlema, víš ne, jak mě pořád otravuje," řekla Amanda poté, co Samantha začala stoupat do nedalekého kopce. "Mě by fakt zajímalo, kam až jde, jestli ji nebudeme sledovat až do pozítří." Odfrkla jsem si a odběhla k silnici a schovala se za strom a jen trochu jsem se pohla, abych se podívala, kam jde dále.
"Holky, co tu děláte?" vyrušil nás pisklavý dívčí hlas. Normálně bych se mu zasmála, ale protože jsem viděla, že ještě nedaleko je Samantha, tak jsem radši zůstala zticha. "Ahoj Gab, co tu děláš? Sledujeme tamhletu holku, jak jde na tom kopci." Gabriela se za ní podívala a kývla: "Aha, Hughesovou, jo? Mě říkala, že jde za svým strejdou."

"A my jsme chtěly vyšmejdit nějaký drby, abychom jí mohly zase pomlouvat, jako to ona dělá věčně o nás," zasmála se Amanda. "A kam jdeš vlastně ty, Gabi? Mohly by jsme jít dál nakupovat."

"Chtěla jsem jít za váma, jestli byste nešli nakupovat, takže jsme se vlastně shodly!" vykřikla naše kamarádka a všechny společně (potom jsme ještě potkaly Francescu a tu Jamesovu bývalou, Italku) jsme se opět vydaly do města, a Samantha si mohla jít dál krásně do kopců za svým milým strýčkem...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.