Školní láska - 10. kapitola

8. srpna 2013 v 19:22 | amy |  školní láska

Ach ta láska...
pohled Amandy



22. května

Znovu jsem čekala před domem svojí blonďaté kamarádky. Ani včera, ani den předtím jsem se nedočkala toho, aby mi přišla otevřít. Nakonec mi včera večer (skoro v noci) napsala, že jí nebylo dobře, ale dnes bude připravena jít do školního ústavu.

Opravdu mi přišla otevřít. Protože nebylo zrovna nejhezčí počasí, navlekla na sebe tlustý duhově prouhatý svetr, ale k jednoduchým černým džínám a úžasným doplňkům včetně tašky přes rameno seděl. V ruce k tomu měla deštník žluté barvy ve stejném odstínu jako jedna z barev na svetru, který ji mohl ochránit před deštěm, který dnes meteorologové předvídali.

"Čau kočko," pozdravila jsem ji po pár minutách, kdy jsem si ji konečně pořádně prohlédla. "Seš připravená na to všechno, jo? Já jen, jestli máš dost sil, aby ses pořádně poprala se svými spolužačkami."

Amy se na mě podívala vyděšeně. Nikdy jsem ji neviděla se prát a ona sama zřejmě nechtěla, abych to vůbec někdy viděla a ani se jí do toho nechtělo. "Proč, prosím tě?" zeptala se mě. Protože na její zářivé vlasy uvázané v copu začaly padat kapky, otevřela deštník, zvedla ho i nad moji hlavu a společně, držící se za ruce, jsme se vydaly přímo k místu, kde budeme za chvilku v bezpečí.

"Máš ráda toho růžováka, nebo už ne? Každopádně on tebe ano." Pomalu jsme se blížily ke škole a přímo ten růžovák, o kterém jsem mluvila, stál u školy pod střechou. Možná, kdyby jeho vlasy nebyly růžové, možná bych ho vůbec nepoznala. "A tamhle zrovna je, možná bys mu mohla říct, že ho máš taky ráda," řekla jsem jí, a když jsem stále přicházela blíže, očima jsem vyhledávala svého Jamese.

Děvče vedle mě zavrtělo hlavou. "Mě by zajímalo, koho ke mně zase přiřadíš příště," zasmála se. "Můžu mu tak maximálně říct, že má díky té časté změně barvy vlasů v hlavě... nic."

"Jamieho ti nenechám nikdy, ty nevděčnice," zakřenila jsem se a zamrkala na Olivera, ten ale začal pochlebovat Amy, takže jsem se raději vytratila pryč a schovala se před silným deštěm v šatnách. Přiběhla ke mně Gabriela a začala mi okamžitě šeptat, co se dnes stalo nového; Francesca zase smutně z okna shlížela ven na hřiště, protože jí bylo jasné, že dnes si svůj sport nezahraje. Stejně se tvářili i její spoluhráči.

Vlastně jsem příliš Gabrielu neposlouchala, když jsem byla tak zaměstnaná sledováním smutné Fran. Najednou k ní přišel James. No jo, hráli basket spolu, nepřišlo mi na tom nic divné. "Posloucháš?" zeptala se mě moje tmavovlasá kamarádka. Přikývla jsem, ale stále z Jamese a Francescy nespouštěla oči.

"Fran, půjdeš se mnou dneska do kina?" slyšela jsem i přes tu vzdálenost slova blonďatého svalnatce, který se společně s jmenovanou opíral o okno, přes které už nebylo nic přes mlhu vidět. Najednou ty dva překryl další pár. A dívka zamířila k nám. "No čau holky!" pozdravila nás vesele, když ale uviděla naše skleslé tváře, zeptala se udiveně, co se děje.

Ukázala jsem na Jamese a Francescu. Amy se po nich ohlédla. Nejdříve ji na tom nepřišlo nic divného. "No jo, James ji má rád, ale až mu řekneš, co k němu cítíš a co je na tobě báječný, tak ihned změní názor!" Těžce jsem polkla a vzhlédla ke své vysoké přítelkyni. "Myslíš?" Amy si přezula boty a zářivě se na mě usmála. "Ne, já to vím, musíš jen najít odvahu," řekla.

"Stejně, jako jsem ji našla já."
Tahle věta, mě k tomu dovedla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TeSs / safe-sound | Web | 8. srpna 2013 v 19:52 | Reagovat

Máš to moc hezky napsaný :) Líbí se mi jak jsi popisovala svetr kamarádky, a že deštník je stejné barvy a tak moc hezké :) Jdu si přečíst i ostatní díly.

2 A. | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 19:53 | Reagovat

[1]: Děkuju :-) No, v ostatních kapitolách to moc nepopisuju. Nebo už nevím, co jsem tam psala. :D

3 Natt | Web | 8. srpna 2013 v 19:59 | Reagovat

Kráásně napsané :)Moc se mi to líbí :) :-P

4 stories-about | Web | 8. srpna 2013 v 20:16 | Reagovat

Pěkný. Hezky se to četlo, vypadá to, že si budu muset přečíst i předchozí díly.:)

5 annn-fashion | Web | 8. srpna 2013 v 20:59 | Reagovat

Super. Jdu to číst od začátku!)

6 Lour | Web | 9. srpna 2013 v 17:56 | Reagovat

Prouhatý! To slovo je tak roztomilé. :D Jsem snad asi úplně zaostalá, ale já to nikdy neslyšela :D
Ale k povídce, musím se přiznat, že mě to moc neoslovilo, asi to není můj styl no. Nebo jsou možná ostatní díly lepší.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.