Školní láska - 12. kapitola

21. srpna 2013 v 20:51 | amy |  školní láska

Noví přátelé?
pohled Samanthy




24. května

"Už zase budu muset něco dělat místo tebe! Se divím, že se s tebou stále ještě bavím!" vyštěkla jsem po své "kamarádce", která mě má akorát na to, aby mě stále využívala, k tomu, abych se ztrapnila ještě více než ona. "Táhni společně s tím tlusťochem někam!" Laura si přejížděla rty leskem a dívala se při tom na záchodcích do zrcadla. "Vypadám dobře?" zeptala se mě, jako kdyby se nechumelilo. Asi nechtěla slyšet to, co jsem na ní křičela.

"No tak hned se nerozčiluj, dělá to vrásky." Zareagovala o chvíli později moje blonďatá spolužačka. Naposledy se zhlédla v zrcadle, usmála se a všechny blbosti, co si patlala na pleť si schovala do své malé kosmetické taštičky. "Promiň, ale je to to poslední co po tobě chci." Udělala na mě psí oči a vzala mě za ruku a vytáhla z místnosti.

Ale věděla jsem, že to je lež. Táhla mě až do naší třídy a stále mě popobízela, abych se zvedla a ona mě táhnout nemusela. "Kdyby to tak nebylo naposled," sykla jsem. Nechtěla jsem jít za nějakým učitelem, abych měla místo ní dělat nějaké tresty, když jsem nic neudělala. Byla jsem naštvaná, ale jediné, co mi zbývalo bylo to, se s ní hádat. Jakmile jsme vpadly do místnosti, Laura zamířila k našim místům. "Hele nestěžuj si, minule jsem tě musela vytahovat z problémů, když ses tam táhla s tím slizounem."

Vydala jsem se za ní a vzala si svoje věci. Měli jsme teď mít hodinu matematiky s Gillem, takže nás asi nečekala zrovna příjemná hodina. Sbalila jsem si tašku a podívala se po kamarádce. "Kdybych ale s Oliverem být nechtěla, tak fajn, ale teď jsi mě definitivně připravila o možnost abych s ním mohla chodit. Dík, vážně jsi mi pomohla!" Odcházela jsem zrovna ze třídy, když se na mě upíraly zraky zvědavých studentů. Jasně, všichni moje hulákání na neschopnou Lauru slyšeli. Vždycky mi záleželo na tom, co si o mě ostatní myslí, ale teď mi to bylo úplně šuma fuk.

Laura za mnou hned přispěchala, marně se snažící udržet ve své náručí nálož knížek. Dívala se po celé chodbě. Nakonec jsme obě shlédly ten nový pár. "A teď vidíš, s kým je? S tou blonďatou zrůdou," hlesla jsem. "Fakt promiň. Já jen jsem si myslela, že máš zájem o někoho jiného." Blonďatá kamarádka do své stejnovlasé kolegyně drkla, ale napomohla akorát tomu, aby se Dixonová na Olivera akorát více nalepila. "Prosím tě, ty se do toho netahej," odtáhla jsem ji zpět. "Musíme do kabinetu Gilla, chtěl nás tam dneska mít." Laura se ale otočila a vylétla do schodů. "Já to zvládnu sama, mámo." Uchechtla se a mě to nedalo a také jsem se musela usmát. Jenže úsměv na mojí tváři ztuhnul. Uviděla jsem plačící dívku na okně. Musela jsem si vzpomenout, jak jsem nedávno právě kvůli Lauře a jejím blbostem probrečela celé noci.

"Co se děje?" obrátila jsem se na ni. Dívka, zachoulená do klubíčka mě zřejmě neslyšela. "Moje kamarádky se na mě vykašlaly. Už nemám na světě nikoho." Děvče pozvedlo hlavu a podívalo se na mě velkýma smagardovýma očima. Měla rozmazanou řasenku a uplakané oči. "Taky si někdy myslím, že na světě nikoho nemám, ale pak pochopím, že existuje spousta skvělých lidí," snažila jsem se ji uklidnit. "A proč se na tebe vykašlaly? Udělalas' jim něco?" Žádné odpovědi se mi nedostalo. Akorát se dívka nadechla a snažila se něco odpovědět, ale přes vzlyky jí nebylo vůbec rozumět.

Vytáhla jsem ze svého batohu kapesníky a jeden jí podala. "D-díky," zakoktala se slečna. "Co se stalo s tvými kamarádkami? Proč se na tebe vykašlaly?" Otázala jsem se znovu, protože jsem chtěla znát odpověď. Všimla jsem si, že se ke mně blíží zase ten otrava, ale jeho jsem si nevšímala. "Francesca už se se mnou nebaví, protože jsem tlustá a zbabělá." Poukázala nosem na dívku, která stále ve skupině basketbalového týmu a nejspíše se bavili o tom, jak budou hrát, až začne sezona. Po mě se zatím ještě nepodívala. Ale já už jsem ji poznala. Byla to Amanda Coxová, která mě sice nikdy moc nezajímala, ale byla to kamarádka té odporné coury. "Tak na to nemysli, asi to nebyla pravá kamarádka, když se rozhoduje podle vzhledu." Vzala jsem ji za ruku. "Měla bys jít na hodinu, fyzikář chce mít ještě proslov."

Amanda zvědavě povytáhla obočí a vzhlédla ke mně. "Jak o tom víš?" Pokrčila jsem rameny a usmála se na ni. "Nemá cenu se trápit kvůli nějakým holkám, které za to nestojí. Zapomeň na ně." Černovláska mě objala a já ji taky. "Děkuju ti moc," řekla mi stále třesoucím se hlasem. Ale obličej se jí rozzářil. Nakonec se zvedla a zmizela mi z dohledu.

"No tak holka, pohni, musíme jít na hodinu," ozvalo se za mnou. Laura se vrátila pro mě, abych si také uvědomila, že mám jít na hodinu. A tak začlo pokračování nudného školního dne... možná akorát s poznáním nové přítelkyně.Pořádně, té, která mi rozumí...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TeSs / safe-sound | Web | 21. srpna 2013 v 21:30 | Reagovat

Jak někdo jako ty a ostatní skvělé bloggerky můžete psát tak skvělé povídky ? Když jsem tohle četla v hlavě jsem si to představovala a přišlo mi to chvíli jako realita. Mohla by ses tomu věnovat. Líbí se mi, že se snažíš neopakovat ve větách třeba jméno Laura :) Fakt skvělé.

2 Rajčátko | 22. srpna 2013 v 11:32 | Reagovat

Také píšu povídky a tahle je skvělá! Piš dál talent se musí využít ;-)

3 svetmodnich.blog.cz | 22. srpna 2013 v 11:33 | Reagovat

jsi skvělá jen pokračuj něco z toho určitě bude

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.