projekt 7 dní = neděle

1. září 2013 v 13:29 | 15 let |  projekty

Zdravíčko! Ještě než se vydám na oslavu svých narozenin, tak napíši poslední projektový den. Mých 7 dní končí a zítra začíná škola. Vím, že byste si přáli (někteří) alespoň další 2 měsíce prázdnin, ale do školy musíme. Buďte rádi, že se můžete vzdělávat a připravovat se na život. Až budete chodit do práce, bude to ještě horší (navíc pokud vůbec nějakou najdete). Ale honem na projekt: dnes vám budu psát jednu příhodu, zadání sice bylo 1 nejhezčí chvíle kterou jsem strávila ve škole, jenže já jsem si vybrala ze školního výletu. Jde o to, jak se změnil vztah mých spolužáků ke mě.



Stalo se na konci června, když jsme odjížděli na školní výlet. Právě jsem chodila do páté třídy a v autobuse jsem seděla vepředu sama pouze se svým plyšákem. Ostatní si mě buď nevšímali, nebo si ze mě akorát vystřelovali. Když jsem měla nastupovat do třetího ročníku na jedné základní škole v Německu, můj táta rozhodl, že se odstěhujeme do Česka. On kdysi dojel do sousední země kvůli studiu a s mojí mamkou se tam potkali, a tak dále... to popisovat nemusím. Od mala mě ale rodiče učili česky a nejspíš mě už připravovali na to, že se tam přestěhujeme. Bydleli jsme u hranic a potom jsme se rozhodli ujet pěkný kus cesty až někam k Liberci, kde jsme se usadili. A od té doby, co mi bylo tak 8, jsem navštěvovala (a stále navštěvuji) školu v jednom větším městě blízko mé vesničky. Moji spolužáci si ze mě utahovali, protože jsem v té době byla zvyklá na jiný systém a navíc jsem byla jiná, přistěhovala jsem se, byla jsem nová. A nezvykli si na mě až do páté třídy, kdy jsme jeli na výlet do pražské ZOO. Vystupovala jsem hned za učitelkami z autobusu jako první. Teprve, než jsem z něj vyšla, tak se ven začali hrnout i moji spolužáci. Vždy se ode mě drželi dál, byla jsem na to už zvyklá. Cestu do zoo jsem se loudala až na konci řady asi 30 studentů (byly tam dvě třídy), sama. Když jsme se ale dostali dovnitř, prohlížela jsem si s dalšími návštěvníky, kteří tam nebyli s námi všechna zvířata. Ostatní zvířata nezajímala, takže tam chodili sem a tam a akorát řvali a nebohá stvoření vyplašili. Pamatuju si, že jsem jim říkala, ať neřvou, nebo se k nim žirafa nakloní a kousne je. Jenže jeden chytrolín řekl, že žirafa nekouše, takže jsem byla opět všem pro smích. Ale těm klučinům se něco stalo. Vzhlížela jsem k velkému tvorovi, který se právě blížil ke skupině dětí, která se opírala o ohradu. Sklonila k nim svoji hlavu, až začali pištět, jak se báli. Žirafka do nich šťouchla. Nevím, ale zrovna před chvíli jsem si přála, aby se jim to stalo. Tak raději všichni utekli a k žirafí ohradě se více nepřiblížili. A od té doby se se mnou taky začali bavit, protože si mysleli, že bych jim něco udělala. A později také zjistili, že je se mnou sranda a jsem stejná jako oni, i když jsem přišla z ciziny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TeSs / safe-sound | Web | 1. září 2013 v 20:04 | Reagovat

Jo ve škole se dají strávit hezké chvilky, ale někdy i ty horší ;) Mášš super vzpomínku...

2 Ell Amaterasu | E-mail | Web | 7. září 2013 v 20:39 | Reagovat

Opravdu krásná vzpomínka :) Já mám nejhezčí vzpomínky se třídou ze třídních výletů, zrovna včera jsem se z jednoho vrátila :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.