Školní láska - 18. kapitola

19. září 2013 v 21:57 | moje povídka už je dospělá... |  školní láska

U Amy doma
pohled Gabriely




30. května

Připravila jsem si do batohu poslední věc na jeden večer se svojí kamarádkou Amy a rozhlédla se po svém poloprázdném pokoji. Na hodinách již odbyla pátá hodina a na místě shledání jsem měla být již za půl hodiny, ale nebylo to zase tolik daleko, aby se to za tu dobu nedalo stihnout. Svůj pokoj jsem zamkla a po kluzkých, kamenných schodech jsem se vydala do přízemí, kde v kuchyni stála mamka u plotny a ještě mi přidala nějaké jídlo na cestu, i když jsem byla přesvědčena, že mě dostatečně pohostí kamarádčina rodina. "Tak se měj a vrať se do osmi hodin!" oznámila mi na rozloučení máma. "Dobře, budu si to pamatovat. Ahoj." Zabouchla jsem za sebou vchodové dveře a ocitla se ve volné přírodě. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu. Ucítila jsem vůni různých květů, svítících na skalce obložené tmavými, ponurými kameny.

Odvrátila jsem pohled od úžasných výtvorů přírody a vydala se po písčité cestičce k nedávno natřené brance. Zatáhla jsem jemně za kliku a vyšla na prázdnou ulici, kde bylo pouze z dálky slyšet dětské výskání. Zasmála jsem se, jakmile jsem si vzpomněla na svá dětská léta, ta už byla ale pryč. Teď jsem procházela pubertou a spíše než hračky mě zajímaly ostatní osoby. Lépe řečeno - kluci, stejně jako moje vrstevnice. Vzpomněla jsem si na své spolužačky, které snad během dnů neřeší jiné téma. To byl ale opak Amy. Ta se dokázala bavit o všem, klidně i o tom, co neznala a ráda se dozvídala nové věci. Odbočila jsem na pravou stranu a prošla úzkými silnicemi až ke hlavní silnici, která oddělovala moji část Londýna a tu vedlejší.

Byla jsem ráda, že jsem se přes ta přejíždějící auta dokázala dostat. Pár kilometrů od silnice se konečně opět objevila volná a čistá krajina. Podívala jsem se na hodinky. Velká ručička se již blížila k půlhodině. Zabrala jsem, abych to stihla k Amy přesně včas. Kdyby mě při tom běhu viděla naše tělocvikářka, určitě by mě pochválila, protože jinak ve škole odmítám běhat. Vlastně odmítám dělat všechno, co mi nařídí. Dobíhala jsem poslední metry k bílému malému domku na pokraji obrovského města. Právě tam moje blonďatá přítelkyně bydlela. Už jsem u ní byla, ale vždy mě fascinovalo se dívat na kontrast barev oblohy a jejich domu.

Udýchaná jsem se dostala k jejich dveřím a zvonku, kterým jsem zmáčkla z posledních sil. Na takovou zátěž jsem nebyl zvyklá, právě proto jsem asi takhle reagovala. Opřela jsem se o zeď a čekala na nějakého človíčka, který se vynoří ze silných dubových dveří přetřených tmavě hnědou barvou a přijde mě přivítat. Musela jsem sice přes pět minut čekat, nakonec ale na mě vybafla Amy, stále ještě oblečená do šatů značky Adidas, sportovní obuvi a s čelenkou ve vlasech. "No čau, Gab, už na tebe čekáme!" zvolala nadšeně. "Neříkej, že mě chceš vzít na trénink?" zeptala jsem se poněkud udiveně, ale moje kamarádka mě přesvědčila. "Ne, uděláme si dámskou jízdu u nás doma. Podíváme se na film, který natočil můj bratranec." Po vchodu do jejich obydlí jsem se rozhlédla po jejím příbuzném, ale nikde jsem ho nenašla. Jenže takového dlouhána bych nemohla přehlédnout.

"Půjdem rovnou na to, ne?" zeptala se rozpačitě. Rozvázala si cop a čelenku hodila jednoduše do pračky, která stála v koupelně a jen tak čekala na to, až bude moci vyprat špinavé a upocené oblečení. "Jen musím přijít na to, jak se ten film spouští." Vešla jsem po jejím boku do jejich útulného obývacího pokoje. Kromě pohovky a dalších nezbytností tam nechyběly barevné dekorace, hodící se hlavně k zelené barvě zdí pokoje. Amy se posadila do křesla a sáhla po DVD, na kterém byl film natočen. Sledovala jsem, jak lesklé kolečko s dírou uprostřed vkládá do jakéhosi stroje, který jsem ale kvůli jejímu tělu neměla možnost vidět. "Hmm, vypadá to, že to asi nepůjde."

Zamračila se. Snažila jsem se ji uklidnit. Cítila jsem zklamání, poté, co se na film tolik těšila. "Tak budeme dělat něco jiného a na ten film se podívat jindy." Blondýnka se pohodlně rozvalila po křesle a podívala se po mě. "Můžeme si třeba přečíst ten tvůj starý deník," pokračovala jsem. Přistoupila jsem k ní blíže a zatáhla ji za ruku. "Tak jdeme, nebudeme tu přece jen tak sedět." Amy pokrčila obočí a stočila svůj pohled k oknu, kde se venku právě začínalo stmívat. Nakonec se ale přece jen zvedla a společně jsme se vydaly do jejího pokoje. "Máš to tady moc pěkné," ohodnotila jsem její místnost, i když jsem nezapomněla, že jsem to říkala již minule. Mezi tím, jak Amy hledala starý soubor papírů, ve kterých si psala o svém tehdejším objevu, jsem si prohlížela její pokoj. Stěny měla potapetované, nad postelí viselo několik plakátů, nechyběly ani její vzory ani oblíbené skupiny. Moc jsem se v tomhle směru neorientovala, takže bych bez nápisů na plakátech ani nepoznala, o koho se jedná.

"No fajn, tady to tady není." Lekla jsem se, když jsem tato slova uslyšela, ale uklidnila jsem se, když jsem poznala, komu ten hlas patří a že mezi náma dvěma není nikdo jiný. Nakonec se ale ozval radostný výkřik. Během detailného prohlížení jednoho z obrázků nalepeného na zdi, Amy našla deník. "Máma mi to chtěla vyhodit, když viděla, že to vypadá jak salát." Obě jsme se zasmály. Pravda, že ta věc už nebyla ve výborném stavu, ale zdálo se, že už něco pamatuje. Některé stránky nebyly možné přečíst, protože byly polité čajem, horkou čokoládou nebo některé byly kvůli neopatrnému zacházení skoro roztrhlé. "Teda ty to vedeš, Amy!" zasmála jsem se po rychlém projití všech stránek. "Jo, já vím." Uchichtla se a sáhla po svém novém deníčku, který byl ve výrazně lepším stavu. "Teď už si na to dávám pozor, protože je to důležitý doklad." Posadily jsme se se společně na postel a začaly číst stránky o chlapci, kterému vlastně děvče, píšící tento deník. Začetla jsem se tak, až jsem si představovala, že tou hrdinkou jsem já. Vypadalo to, že je to úplně podle mně, jenže chlapec, který byl druhou hlavní postavou, nosil jiné jméno...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 fakynn | E-mail | Web | 20. září 2013 v 17:02 | Reagovat

Já prostě miluju tvoje povídky. Tvůj styl. Tvojí slovní zásobu. Jak to dokážeš všechno popsat. To je právě to, co mě vůbec nejde :( :D
Krásný:)

2 S-hejvi | Web | 20. září 2013 v 17:03 | Reagovat

to je úžasná povídka, máš vážně skvělou fantazii!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.