Školní láska - 20. kapitola

28. září 2013 v 19:19 | patnáctiletá |  školní láska

Zamotaná hlava
pohled Novaka



6. června

Vycházel jsem na konci přestávky jako poslední z naší třídy. Musel jsem tam strávit o pět minut déle než ostatní s učitelkou Saundersovou společně s Markem a Patrickem. Učitelka měla podezření, že něco vyvádíme a hodlala o tom s námi mluvit po hodině a obírat nás o volný čas mezi vyučováním. Nijak mi to nevadilo. Stejně mě nebavilo chodit po škole s lidmi, říkající si "mí kamarádi", kteří si ze mně jen utahují (jak to bylo poslední dobou) a ještě se dívat na Samanthu a její ubohý plán. Ale vycházelo jí to. Zatím. Jasně, pořád se mi líbila, jenže takhle jsem to nemohl nechat a dívat se, jak ničí mou kamarádku a společně s tím i mého přítele Olivera. Jenže jsem nevěděl, jak to udělat. Byl jsem bezmocný.

Ale nechápu, proč se tím vlastně zabývám. Myslel jsem si, že je nechám být a nebudu si jich všímat, jenže to nešlo. Nešlo je přehlédnout. Byly až moc hlučné na to, abych si jich nevšímal a neprovázely mě i ve snech. Podíval jsem se do učebnice, kterou jsem si odnášel z hodiny dějepisu. Dívající se na ilustrace k textu, nevšímal jsem si ani příchozí členky Samantiny party, ani hulákajícího Olivera, který se následně opět někam vytratil. Nešel jsem ho hledat. Pouze jsem zvolna pokračoval v mé cestě do učebny matematiky, kde se měla odehrávat další hodina. Měl jsem ještě spoustu času, takže jsem se mohl dál procházet.

Odtrhnul jsem zrak od knihy, kterou jsem zaklapl a za malý okamžik se ocitla mezi ostatními v mém batohu. Otočil jsem se ke Gabriele. Vzpomněl jsem si, jak jsme spolu hráli basketbal i naše hovory. Ale bylo to už delší dobu. Od té doby, jako kdybychom se vzájemně ignorovali. Cítil jsem napětí ze strany Gabriely. Procházela se tam jako tělo bez duše a bloudila po chodbě, urovnávající si své myšlenky. Nevnímala mě, jak se k ní blížím. Nevnímající širé okolí a nebýt dveří, zabraňujících vchodu do učebny, zřejmě by se toulala i dále. Jenže to ji zabrzdilo. Osahávajíc svou bouli se otočila a kráčela přímo ke mně. "Ahoj, Novaku," pozdravila mě v klidu. Žádné stopy po tom, co předtím dělala. Zřejmě o tom ani sama nevěděla. "Ahoj," oplatil jsem jí její pozdrav. Podíval jsem se na své hodinky. Pomalu se blížil začátek další hodiny. I Gabriela si toho všimla. "A jéje, asi nestihnu hodinu!"

"Kde se teď učíš?" Dobře, měl jsem chuť jí místo této věty říct, že si za to může sama, ale ovládl jsem se. I když jsem se potřeboval vyřvat. Moje situace nebyla dobrá ani doma, kde mě všichni brali jako méněcenného, myslel jsem si, že mě snad vůbec nechtějí, ani ve škole. Možná by mi pomohlo, kdybych nechal emoce vyplynout na povrch. Zatím jsem je ale držel na uzdě. "No... to netuším." Pokrčil jsem rameny. Dále už jsem jí nemohl pomoci. "No nic, asi půjdu." Podívala se na mě. Uhnul jsem pohledem do země a nohou začal dupat jako slon, že jsem si začal myslet, že školník vyleze z té svojí komory a půjde mě vyhnat pryč z JEHO školy, což byl jeho oblíbený a velmi často na ničení žáků používaný argument.

Ani nevím, co to v tu chvíli bylo. Dívčí rty jsem ještě po celý zbytek dne cítil na těch mých. V mé mysli se mi přehrával moment, jak zvonilo a ona, i já jsme běželi opět do svých tříd. Hlas naštvané učitelky. Hlasy naštvaných rodičů a hlášení o nepřijatém hovoru. Doufal jsem, že to byl snad jenom sen.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TeSs / safe-sound | Web | 28. září 2013 v 21:21 | Reagovat

Je to krásné :) Akorát píšeš to nějak moc rychle a nebo je to spíše tím, že já nemám čas, ale naposledy jsem četla 14. kapitolu a teď jsem četla 20. Jdu to rychle napravit a přečíst si i zbylé kapitoly.

2 A. | E-mail | Web | 28. září 2013 v 21:31 | Reagovat

[1]: Píšu to rychle, protože mě to baví. :D Děkuju.

3 S-hejvi | Web | 28. září 2013 v 22:03 | Reagovat

jen tak dál, pokračuj! moc dobře se to čte:))

4 fakynn | E-mail | Web | 28. září 2013 v 23:05 | Reagovat

Pro mě za mě, klidně dávej každý den část, já si ráda počtu:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.