na Blog.cz

Zdravím.

Chtěla jsem přidat novou kapitolu Školní lásky, bohužel mi chybí nápady, takže si ti, co si to čtou (jestli někdo takový existuje), si budou muset počkat až tak do Vánoc. Nevím jak pokračovat teď, hlavně že už vím jak to skončí. Ano, už přemýšlím předběžně. No nic, takže místo povídky jsem dneska vlezla po dlouhé době na polyvore, obnovila svůj zastaralý účet a něco jsem vytvořila... tohle chci někde ve svém šatníku najít a zítra si to vzít na sebe na ukončení sezóny do klubu - budu přebírat ceny a bude tam nevím kolik (hodně) lidí, takže se musím nějak obléknout :) Není to nějaký nádherný outfit, je jednodušší, protože tady jde hlavně o to, co si mohu dovolit na sebe vzít, žádné extravagantní věci nevlastním, takže proto to je takhle jednoduché, ale myslím si, že to není vůbec hrozné.

Dobrý večer. ^^ Dnes bohužel přidávám jen design, který jsem tvořila dnes - kamarád (Pierre a taky celý klub, jehož jsem členkou) mi poslal fotografie a namaloval mi představu o designu. Nejsem nějaká umělkyně, proto to není až taková nádhera, ale hlavně, že je Pierre spokojený. Jinak, chci upozornit, že designy na objednávku netvořím (byla to pouze výjimka, co bych pro svého kamaráda neudělala).

Zdravíčko. ^^

Dobře, nebudeme řešit volby. Někoho jsme si zvolili a teď je to na nich, aby ukázali, co umí. Jen aby ty jejich sliby zase nebyly jenom lži. To je typická vlastnost politiků, slibovat a slibovat a co z toho nakonec? Nic. Ne, dobře. Nebudeme to dále řešit, mě se to netýká, tak se do toho motat nebudu a ať si tam dělají co chtějí.

Dnes jsem byla venku s B. Opět. Měli jsme se sejít v parku, já jsem tam hodinu čekala a potom už jsem ho šla hledat po městě, protože se tam pořád někde neobjevoval. Nakonec jsem zjistila, že měl nějaký problémy s nákupem v Tescu, tak se zdržel, no dejme tomu (pokud to nebyly pouze nějaké výmluvy, že, ale to já nemohu tušit, jedině bych musela zavést kamerový systém na jeho sledování, ale by mě asi zavřeli). Změna - měl lepší náladu než minule. Byl ochoten se bavit už od začátku, měl vtipné poznámky (ano, to jsem ještě zapomněla dodat, má stejný humor jako já) a zdá se že už problémy ustávají. Jsem ráda i za něj.

Byli jsme spolu dnes na další dlouhé podzimní procházce v alejích stromů s opadanými listy. Navíc je pořád krásné teplo (ano, fouká vítr, ale to k tomu patří) a venku je příjemně. Ještě je krása pozorovat stromy, které mění své barvy. Podzim je prostě kouzelný...

Zdravím.

Jak vidíte, po tři dny tu nepřibyl žádný článek. Je toho pořád dost, takže jsem ráda, že teď jsem tu a něco vám můžu napsat. Povídku čekejte zítra, kdy je kvůli volbám (ano, volby, co vy, koho jdete volit, jestli tedy máte volební právo?) zkrácené vyučování, takže budu mít čas něco napsat. Ale napíšu jenom, pokud budu chtít. Jestli mě zas něco naštve, tak nic takového nemůžete očekávat. A že mě rozčílí i naprostá maličkost...

Se svým vyprávěním začnu v pondělí. Ano, jistě nikdo z nás pondělí nemusí, u mě to tak je též. Kromě toho, že jsem se ráno na tréninku málem přizabila a málem ani nestihla včas přijít do školy, to docela šlo. Navíc se můžu chlubit, protože jsem jako jediná dostala za jedna z matematiky. Jak jsem jinak slyšela, ostatní to měli za 4 nebo dostali kuli, takže jsem z toho měla opravdu radost. Já mám vlastně radost z každé dobré známky. Zjistila jsem, že mám kromě několika předmětů zatím samé dobré známky, takže si nemohu stěžovat. Ale je teprve začátek roku a tak se může všechno změnit. Ale jsem ráda, že mi to konečně (teď v posledním ročníku základní školy, ano) ve škole jde, protože jsem se s tím vždycky trápila.

Jinak, další věc - konečně se se mnou začal bavit pan K. a najednou už všude netahá tu svojí Vietnamku, tentokrát za mnou lezl on sám s tím, abych ho zase doučovala češtinu a zeměpis. Vážně jsem byla překvapená, že za mnou vůbec šel. Od začátku roku jsme se spolu vůbec nebavili, ale teď najednou ano. Zjistila jsem taky, že přes prázdniny všechno zapomněl, takže jako kdybychom začínali zpět od začátku. No dobře, ale co bych pro něj neudělala. Jsem hodná duše.

V úterý jsem opět začala chodit na hodiny klavíru s mojí příjemnou učitelkou Lenkou, která je schopná mě naučit všechno, aby to moje dutá hlavička pochopila. Obdivuji, že má se mnou takovou trpělivost. A jsem ráda, že mě stále učí. Teď jsme si daly na chvíli pauzu, obě jsme neměly moc času, ale nakonec jsme se dohodly, že si na klavír alespoň jednou týdně uděláme chvilku. Plánuji si teď našetřit na vlastní klavír (nebo napsat Ježíškovi), abych si mohla zahrát někdy i doma, protože jinak kromě lekcí a u kamarádky si moc nezahraju. A že mě to opět chytlo. Je to něco, u čeho se můžu uvolnit, neskutečně mě to baví. Ráda bych se opět vrátila i ke kytaře, která už dlouhou dobu leží zaprášená v mém pokoji...

Včera akorát lekce s K. a dnes si asi přečtu další kapitolu nějaké knihy. Když mám volno, tak čtu. Vidím, že teď je už málo lidí, kdo nějaké knihy čte. Je mi to líto. Je dnes jiná zábava, než čtení knih, bohužel.

Mějte se krásně,

Zdravím. ^^

Teprve teď jsem se dostala k psaní článků. Kromě toho, že jsem byla buď celý den mimo, mi když jsem se na chvíli dostala na internet, nešel blog. Normální situace, že. No, dobře, pryč od problémů. Doufám, že jste si víkend užili, stejně jako já. Dnes jsem byla znovu na další (v pořadí již třetí?) schůzce s panem B.

To, jaký je, jak se chová, jaké má vlastnosti a zájmy a podobně už tu nemusím znovu vysvětlovat - jistě jste si to přečetli v předchozích článcích. Dnes jsem ale přišla i na jeho jiné stránky. Netuším, jestli byl naštvaný na mě nebo se něco dělo, o čem jsem nevěděla, ale když jsem dorazila na místo shledání (sešli jsme se na kurtech, abych se po namáhavých zápasech nemusela plazit někam do města, to víte, to se mi hodí), byl nějaký naštvaný, nabručený, neměl chuť se bavit. Jak jsem chtěla načít konverzaci všemi způsoby, nešlo to, nebyla s ním žádná řeč. Takhle jsme se procházeli po areálu a já měla chuť zamířit jiným směrem a odejít, protože mě to takhle, jít s naštvaným člověkem a všude kolem jenom ticho, to možná bylo uklidňující, ale mě to upřímně štvalo. Co se dalo dělat. Zkoušela jsem se ho ptát na nějaké věci, ale odpovídal bez zájmu, tvářil se znudeně, jako kdyby nejraději odsud zmizel. Mrzelo mě to, ale co se dalo dělat. Raději jsem mlčela, než abych ho ještě více naštvávala, protože se postupem času tvářil ještě hůře.

Nakonec z něj ale něco vylezlo. Řekl, že jeho rodina má problémy, že ho to trápí, ale netuší, co s tím má dělat. Že se na něj přátelé vykašlali, že ho nepodporují v těžkých okamžicích. Došlo mi, že jsem ho zanedbávala i já, protože jsem se mu vůbec neodezvala a nezvedala mu hovory, když mi volal. Omluvila jsem se mu a teď už vím, že ho v tom nesmím nechat. Nemá to jednoduché.

Musím se již loučit. Mějte se krásně,

Dobrý večer!

Dnes vás zdravím u deníčkového zápisu z dnešního dne = 19. října 2013. Dnes je sobota, volno, konečně klid. Místo učení tady ležím, čtu si knížku, poslouchám hudbu, užívám si klid. Dobře, nic tak zajímavého. Akorát ráno jsem vyrazila ven - v 10 hodin mi začal první zápas posledního turnaje v sezoně, takže se teď musím hodně snažit, abych to dokázala vyhrát. Je to sice vevnitř, kde se nemohu spoléhat na svého přítele větra, ale i tak, to je fajn, si takhle zahrát, když za chvíli nebudu moct ani to. :)

Naopak zítra toho budu mít spoustu. Nakonec se mi B. asi na padesáté zavolání ozval a domluvili jsme se, že se po mých dvou zítřejších zápasech půjdeme někam projít a popovídat si. Takže se mám zítra na co těšit, kromě těchto akvivit ještě na učení a na uklízení našeho společného pokoje s bratrem. Už je tu sakra binec, začínám si to uvědomovat, že bych s tím měla něco dělat...

Jak si zatím užíváte víkend vy? Co plánujete dělat zítra?

Zdravím vás. :) Dnes jsem se rozhodla přidat pouze s grafikou, zítra se ale pokusím sepsat další kapitoly některé z povídek. Nějak mě teď chytilo psaní, tak tu možná budou povídky častěji. :) K mému dnešnímu výtvoru - udělala jsem další várku avatarů, nyní s mým milovaným Bulharskem.

Zdravím. ^^

Aby tu také nechyběl deníček, že. Dnes bohužel na nic jiného než na zápisky z mého života nemám. No jo, nedivte se, od 4 ráno dřít jak tělesně, tak i hlavou, to dá člověku zabrat. :) Vidím, že se nová povídka líbí, takže se zítra budu snažit napsat nějakou kapitolu (tedy upravit tu, kterou jsem psala na minulém blogu, protože úpravy opravdu potřebuje), už mám nějakou představu, jak to asi napsat, takže se na to buď o nudných hodinách, nebo místo učení a šprtání vrhnu, abyste měli co číst, protože chápu, že tyhle bláboly nikoho nezajímají.

Ale k dnešnímu dni. Nebudu popisovat, jak jsem se ráno umyla, jak jsem si čistila zuby a jak jsem šla do školy, to nikoho nezajímá. Musím se pochlubit dvěma dobrými známkami z matematiky, se kterou se moc nemusíme. Naštěstí, jsem si něco z minulé hodiny zapamatovala a tak jsem to věděla, paní učitelka byla tak milá a i přesto, že jsem to neměla všechno až tak dobře napsané, dala mi za 2. Docela úspěch. A to jsem počítala se čtvercem, zatím ale nemám proč si stěžovat. Kromě jedné kule (jo, fajn, to moc pěkné není, ale co s tím teď nadělám, opravit si to nemohu) to je zatím pěkné a mohlo by to takhle vydržet do konce školního roku. Navíc to byla dnes jediná písemka, takže jsem byla po dlouhé době fakt ráda, že se nemusím pořád učit, ale zase mě štve, že si to zítra, kdy to budeme psát na sto procent, již nebudu pamatovat...

Omluvte mě opět za kratší článek. Důvodem je, že si kromě učení musím ještě napsat sloh, čtenářský deník a něco nakreslit. To zase dopadne. No nic, přeji hezký den!