čtyřdenní deníček.

24. října 2013 v 18:22 | Amy. |  deníček

Zdravím.

Jak vidíte, po tři dny tu nepřibyl žádný článek. Je toho pořád dost, takže jsem ráda, že teď jsem tu a něco vám můžu napsat. Povídku čekejte zítra, kdy je kvůli volbám (ano, volby, co vy, koho jdete volit, jestli tedy máte volební právo?) zkrácené vyučování, takže budu mít čas něco napsat. Ale napíšu jenom, pokud budu chtít. Jestli mě zas něco naštve, tak nic takového nemůžete očekávat. A že mě rozčílí i naprostá maličkost...

Se svým vyprávěním začnu v pondělí. Ano, jistě nikdo z nás pondělí nemusí, u mě to tak je též. Kromě toho, že jsem se ráno na tréninku málem přizabila a málem ani nestihla včas přijít do školy, to docela šlo. Navíc se můžu chlubit, protože jsem jako jediná dostala za jedna z matematiky. Jak jsem jinak slyšela, ostatní to měli za 4 nebo dostali kuli, takže jsem z toho měla opravdu radost. Já mám vlastně radost z každé dobré známky. Zjistila jsem, že mám kromě několika předmětů zatím samé dobré známky, takže si nemohu stěžovat. Ale je teprve začátek roku a tak se může všechno změnit. Ale jsem ráda, že mi to konečně (teď v posledním ročníku základní školy, ano) ve škole jde, protože jsem se s tím vždycky trápila.

Jinak, další věc - konečně se se mnou začal bavit pan K. a najednou už všude netahá tu svojí Vietnamku, tentokrát za mnou lezl on sám s tím, abych ho zase doučovala češtinu a zeměpis. Vážně jsem byla překvapená, že za mnou vůbec šel. Od začátku roku jsme se spolu vůbec nebavili, ale teď najednou ano. Zjistila jsem taky, že přes prázdniny všechno zapomněl, takže jako kdybychom začínali zpět od začátku. No dobře, ale co bych pro něj neudělala. Jsem hodná duše.

V úterý jsem opět začala chodit na hodiny klavíru s mojí příjemnou učitelkou Lenkou, která je schopná mě naučit všechno, aby to moje dutá hlavička pochopila. Obdivuji, že má se mnou takovou trpělivost. A jsem ráda, že mě stále učí. Teď jsme si daly na chvíli pauzu, obě jsme neměly moc času, ale nakonec jsme se dohodly, že si na klavír alespoň jednou týdně uděláme chvilku. Plánuji si teď našetřit na vlastní klavír (nebo napsat Ježíškovi), abych si mohla zahrát někdy i doma, protože jinak kromě lekcí a u kamarádky si moc nezahraju. A že mě to opět chytlo. Je to něco, u čeho se můžu uvolnit, neskutečně mě to baví. Ráda bych se opět vrátila i ke kytaře, která už dlouhou dobu leží zaprášená v mém pokoji...

Včera akorát lekce s K. a dnes si asi přečtu další kapitolu nějaké knihy. Když mám volno, tak čtu. Vidím, že teď je už málo lidí, kdo nějaké knihy čte. Je mi to líto. Je dnes jiná zábava, než čtení knih, bohužel.

Mějte se krásně,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fakynn | E-mail | Web | 24. října 2013 v 19:08 | Reagovat

Poslední dobou to mám stejně, jen tak mě něco nepotěší, ale naopak mě všechno štve, už jen  blbý tón, nebo špatný slovo. Hrůza. Ke K. se nevyjádřím, protože mě uniklo kdo to je :D
Se školou to mám podobně, při každý jedničce se směju jak pako a už si ze mě ostatní dělaj srandu, hlavně z matiky :D můžu za to, že jsem přirozený talent na matiku? :D teda až teď v prváku:)

2 A. | E-mail | Web | 25. října 2013 v 19:00 | Reagovat

[1]: K. je můj vietnamský spolužák, co se mnou chodí do třídy od loňska... Zapomněla jsem ho představit. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.