Shadowcrest - Prolog

16. října 2013 v 18:46 | Amy |  shadowcrest

Prolog



"Víš co, tak si běž, uteč si, ty srabe!" Obyčejná slova mojí macechy, která mě denně vyháněla z domu. Od doby, co se dala dohromady s mým otcem, to bylo samé trápení. Nenechala mě ani chvíli na pokoji. Chytila se všeho, čím by mě mohla pohoršit, zničit. Chtěla mít mého otce jen pro sebe, jenže on musel mít starosti také o svoji dceru. Všechny jejich problémy a hádky shazovala na mě, přitom za to všechno mohla pouze ona sama. Jenže já, jsem se snadno stávala její obětí. Bylo to tak. Otec dnes večer nebyl doma; byl to zase další z dnů, které jsem se svou nevlastní matkou musela trávit. Vzpomněla jsem si na svou biologickou matku, jak jsme spolu kdysi mívaly dobrý vztah. Jak začala holdovat alkoholu, vše bylo jinak. Ani teď nevím, kde je, co dělá a jak se má.

Odemkla jsem dveře od našeho domu. Byla jsem ráda, že jsem z toho baráku mohla vypadnout. Připadalo mi to tam, jako kdybych tam byla uvězněna. Jít ven, i přesto, že tam bylo nevlídné počasí, byla ta nejlepší volba. Mohla jsem si pročistit hlavu. Potřebovala jsem to jako sůl. Rozhodla jsem se jít do přírody, podívat se na venkovské statky, jít poslouchat ptačí zpěv. To byly jevy, které mě dokázaly uklidnit.

Nečekaně jsem dnes zvolila cestu lesem; moc často jsem tam nechodila, lépe řečeno jsem se bála, tam jít. Nevím, co mě tak odpuzovalo. Sama atmosféra nočního lesa mi přišla strašidelná. Nyní jsem ale sebrala odvahu a vkročila tam. Pod nohama mi šustilo listí, kromě toho bylo všude krásné ticho. Nebyla jsem zřejmě jediná, kdo si tuhle chvíli vychutnával a procházel se takhle po večeru po lese. Zahlédla jsem vycházet člověka, přímo naproti mě. Svým zjevem mě trochu vystrašil. Jeho oči v temnu zářily a zbarvením pleti a vlasů téměř splýval s okolím. "Zdravím, zabloudila jsi?" zeptal se mě. Nevypadalo, že by byl mým příchodem nijak překvapen, zřejmě mě tu ale nikdy nezahlédl. "Ne... Přišla jsem si urovnat myšlenky."

Sklopil zrak k zemi. "Zklamali tě lidé, stejně jako mě?" Nad otázkou jsem se zamyslela. Nevím, jestli chování macechy a mých spolužáků počítat jako zklamání. Ale byla jsem jednáním lidí poněkud udivena. Přikývla jsem. "Pojď se mnou," odpovídal, "zavedu tě do mojí chalupy, nebo mi tady zmrzneš." Sáhl po mé ruce. V tu chvíli mi přišlo teplo v nějaké lesní chalupě docela vhod. Venku se dost ochladilo. Bylo poznat, že se již blíží zima a za chvíli celý kraj pokryje bílá peřina. Jako menší jsem se vždycky na tyto časy těšila. Teď mě to opouštělo, protože trávit dlouhé zimní dny doma u krbu s protivnou macechou, to mě zrovna moc nebavilo. A ještě mě takových dní čekalo. Musela jsem si zvykat. Dá se říct, že už jsem se s tím nějak smířila.

Cesta se zdála být nekonečná, někde však skončit musela. Chaloupka byla postavena skoro uprostřed lesa a tvořila jediné světlo v celé krajině. Přestože z venku vypadala jako malá, pouze taková chalupa na rekreaci, vevnitř vypadala opravdu luxusně a zdálo se, že v ní chlapec nebydlí sám.

"Vítej v sídle adimentů," seznámil mě se vším novým, co jsem uvnitř chalupy poznala. Prováděl mě všemi místnosti v přízemí. Vše jsem si s údivem prohlížela. "Ty ses právě stala jednou z nás. Já jsem Shane a starám se o to, aby to tu správně fungovalo." Usmála jsem se. A staral se o to jistě velmi dobře. Zavedl mě i do kuchyně, které vládla jeho mamka Maribel. "Teď je správná chvíle na večeři," prohlásila a předložila před nás teplé občerstvení. Musím říct, že můj první a zřejmě ani ne poslední den v chalupě adimentů nezačal vůbec špatně. Ba co, již jsem se těšila, jak budu pokračovat bádáním po nově objeveném světě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TeSs / safe-sound | Web | 16. října 2013 v 19:49 | Reagovat

Jůů nová povídka :3
Je to fakt krásný když jsem to četla představovala jsem si to akorát mě celekem zarazilo jak jí potkal ten pán v tom lese a nabídl jí, že může jít sní a ona to hne přijala já bych se asi drobet bála, ale budu se těšit co mě čeká dál :)

2 A. | E-mail | Web | 16. října 2013 v 19:59 | Reagovat

[1]: No jo, tuhle část jsem moc nevychytala. :D Taky bych pochybovala. Spíš bych utekla než šla s ním, ale v tý povídce nevystupuju já...

3 Denisa Vargová (16 let) | Web | 16. října 2013 v 20:28 | Reagovat

Ta se ti povedla :) těším se na pokračování a co se týče předchozího komentáře tak souhlasím :) moc se ti to povedlo :) chceš být spisovatelka?

4 Chica con sueños | Web | 17. října 2013 v 14:20 | Reagovat

těším se na další díl! vypadá to moc zajímavě :)

5 A. | E-mail | Web | 19. října 2013 v 13:48 | Reagovat

[3]: Chtěla bych být, ale nevím, jestli to je pro mě zrovna vhodné povolání... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.