Školní láska - 24. kapitola

19. listopadu 2013 v 20:18 | Ann |  školní láska

Odlet
pohled Samanthy

/omlouvám se za neaktivitu v posledních dnech. Myslela jsem si, že když si dáme s trenérem pauzu s ranními tréninky, že budu mít více času, ale spíše ho mám čím dál méně. Ale snažím se ve volném čase psát povídky, takže teď budu přidávat nové kapitoly obou rozepsaných povídek. Se Školní láskou se dívám, že jsme docela daleko, ke konci se ale zatím neblížíme, i když by se to mohlo zdát :) ještě se to zamotá./




16. července

Obyčejný letní den. Deštivé dny vystřídalo slunce, že jsme celé dny trávily venku. Já se svými kamarádkami jsme se každý den u jedné z nás na zahradě. Zrovna jsem si chystala věci na dnešní párty u Laury. Ne, že bych se chystala, jako na nějakou důležitou akci, spíš jako na nějaký piknik. Vlastně to bylo jako piknik. Oblékla jsem se do lehkého letního oblečení a vyrazila. Všechna děvčata mě po mém příchodu radostně uvítala, jako kdyby uběhla léta od doby, kdy jsme se viděly naposledy. "Kde ses toulala? Už tu na tebe čekáme!" Všechny mě radostí objaly a rychle mě táhly na jejich prostornou zahradu. "Přišel nám dopis. Máme jet do Španělska. No neber to!" křičela Elisabeth.

Psaní jsem si přečetla. Než to ale moje hlavička pochopila, musela jsem si to přečíst znovu. Jak jsem to pochopila, Oliver a jeho parta nás zvou na výlet do Španělska. Laura se tvářila kysele. Věděla jsem, že nesnáší letadla. Jednou měla její rodina namířeno mimo Británii, ale ji tam nedostali. To ostatní holky byly z výletu nadšené a vypadaly, jako kdyby nejraději hned vyrazily na letiště a odletěly. "Hmmm, zajímavé." Zkoumala jsem podpisy všech účastníků. Všechna jména mi byla známá. Možná bych s tím souhlasila, než jsem si přečetla dole organizátora. Audrey Dixonová a její dcera Amy. Tak to bude ještě zábava.

Pokrčila jsem rameny. "No, já nevím, jak chcete vy, klidně tam pojedeme." Laura mi vytrhla dopis z ruky a snažila se ho roztrhnout na kusy. Ještě, než na ni začala řvát ostatní děvčata, zdůvodnila; "v žádném případě! Nechcete přece vidět, jak se ničí všechny vaše sny!" Hodila zlostně dopisem do trávy. "Náhodou, tohle bude ta nejlepší možnost ke splnění snů," kývla Gabriela, která se během našeho setkání zatím příliš neprojevovala. Byla jsem docela udivena, když se k naší sektě přidala podle svého vlastního uvážení. "Lauro, vidíš, třeba budeš mít ještě nějakou šanci se o prázdninách potkat s Markem. A to za to stojí, ne? Vzpomeneš si na něj a cestu hravě přežiješ. Není to tak hrozné. Jsou horší věci."

"No... možná. Ještě si to rozmyslím." Laura nás pobídla, abychom se usadily na lavičku, postavenou ve stínu. "Odjíždí se ale už ve čtvrtek. Takže by sis měla pospíšit," upozornila ji Elisabeth, usazující se vedle Gabriely. "Tak to abychom pomalu balily kufry, co?"

***

První den ve Španělsku jsme prospali, dá se říct. Druhého dne ale začalo prozkoumávání nádherné přírody a památek v této krásné zemi. Většina výletníků by se raději viděla opalovat na pláži, jenže podnikavá Audrey nás donutila k pohybu. Skoro nikomu se sice nechtělo, ale nakonec byli rádi, že se alespoň hnuli z místa, protože by se celý den na pláži unudili.

Slunce už začínalo zapadovat, když jsme se vraceli do svého prázdninového bydliště u Amyny babičky. I když jsem jí nerozuměla ani slovo, byla milá a z početné návštěvy měla radost, jelikož byla jinak zvyklá pouze na hrstku svých příbuzných. Nejdříve jsem byla docela překvapena, jak se mohou všichni do jejího domu vejít, ukázalo se však, že je tu místa dostatek i pro naši skupinu. Ještě předtím jsme ale nasytili své žaludky a jakmile některé párečky uslyšely líbivou melodii, začali tancovat. Byla jsem docela smutná, že ke mě nikdo nepřistoupil a nevyzval mě k tanci, byla jsem zvyklá být vždy středem pozornosti. Ve společnosti staré paní a její dcery jsem sledovala, jak se všichni hýbou v rytmu tance. Bylo mi smutno, když jsem se dívala na Olivera s Amy. Připadalo mi, jako kdyby se na mě oba šklebili. Jako by mě chtěli zesměšnit a udělat to, co jsem dělala já jim...

Zvedla jsem se ze svého místa. "Dobrou noc, už půjdu spát," sáhla jsem po kousku zeleniny, který jsem do sebe rychle hodila a vyběhla z místnosti. Elisabeth se vydala okamžitě za mnou, poslušně jako pejsek. Podívala jsem se na ní. "Zastřelím ji," sykla jsem, jakmile se zabouchly dveře od pokojů. "Ale, nech ji, ať si trochu užije a potom... se to nějak vyvrbí." El si sedla na postel a svým pohledem se mě snažila uklidnit. "Já nebudu čekat!" Zavrtala jsem se pod přikrývku a zhasla lampičku na nočním stolku. "Nebuď netrpělivá, takhle ničeho nedosáhneš," povídala kamarádka, sedící jen tak na posteli. "Jasně. To jsi byla vždycky! Šla jsi i přes mrtvoly. Takhle Olivera nezískáš." Naštvaně vstala, zamířila k odchodu a opět zmizela v šeru.

Zavřela jsem oči. Pouze jsem slyšela, jak se z vedlejší místnosti ozývá smích a stále hraje ta nesnesitelná píseň...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy | Web | 20. listopadu 2013 v 11:47 | Reagovat

Moc se ti to povedlo, asi si budu muset přečíst i předešlé kapitoly :D
Btw. Snad budeš mít brzo více času :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.